::
 ::




location :: root / media activism... / ÚVOD DO TEORIE MÉDIÍ

ÚVOD DO TEORIE MÉDIÍ


Teorie médií a komunikace jako nová lokalita v poli vědění (vědění nejobecněji jako souhrnné označení pro teoretickou reflexi, umělecké tvoření i praktické jednání). Tato nová lokalita působí, že dosud existující obory se re-definují, protože jsou nuceny vymezovat se vzhledem k této nové lokalitě; aktivita myšlení se koncentruje na hranicích mezi obory, kde vznikají i zcela nové (autonomní) disciplíny (fyzikální biologie, matematická lingvistika, biosociologie, ekologie apod.).


Nápadným znakem této re-konfigurace disciplín je stírání "evidentního" rozdílu mezi obory živého a neživého, mezi tzv. humanitními a přírodními vědami (viz komplexnost, tělesnost, pojem informace atd.).

V jakém smyslu je médium poselství?

1) Jako radikální problematizace existujícího kulturního paradigmatu.

[Exkurz o problematizaci: Samozřejmé předpoklady resp. "referenční rámce" toho myšlení, v němž se pohybujeme, si uvědomujeme teprve tehdy, jsou-li nějak zpochybněny, tedy právě v tom okamžiku, kdy se nám zdá: "neplatí-li toto, pak ovšem neplatí vůbec nic". Obecně: každá kultura jako specifický způsob transformace "daností" na informace, jako specifický způsob akumulace a komunikace informací, je nejobecnější referenční rámec, který teprve dovoluje vidět skutečnost jako "skutečnost". Manifestní formou tohoto referenčního rámce (který je při výkladu skutečnosti jako "skutečnosti" implikován) nejsou teze, nýbrž otázky, které lze v dané kultuře (v daném systému vědění) smysluplně klást. Otázka je mnohoznačné tvrzení, odpověď slouží dalším specifikacím. Kulturu (resp. vědění) lze definovat jako množinu otázek, které mají (obecně akceptovaný) smysl a v jejichž rámci se vztahujeme k tomu, co chápeme jako "skutečnost": uvažujeme o ní, klasifikujeme ji a hledáme její nutné struktury. Otázky projektují pole možného odpovídání.]

McLuhanova teze "medium is message" problematizuje základní referenční rámec moderního "vědění", který lze - extrémním způsobem - formulovat např. takto: musíme se snažit vědět, protože nevíme, přičemž toto nevíme neznamená jenom, že nemáme pohromadě všechny potřebné informace, nýbrž znamená: sotva otevřeme oči a rozhlédneme se kolem sebe, v té chvíli už nevíme. A právě v tomto přesvědčení má původ i klasický pojem "média"

[Exkurz o klasickém pojetí "média": Médium v tradici novověkého myšlení, kde je tato myšlenka explicitně vyjadřována např. ve sporech empirismu s "idealismem" znamená odkaz ke katastrofě, ke "konstitutivní ztrátě", z níž a na jejímž základě rozumíme jak sobě, tak i skutečnosti v celku a bez níž bychom snad ani neexistovali. Médium označuje "střed" (ani - ani, tedy cosi ne-utrálního), avšak tato "středovost" média je dvojznačná: znamená prostředek (instrument, kterým libovolně vládnu), ale také prostředkování (to, co je vždy již mezi mnou a tím, co chci svými prostředky ovládat). Prostředkování, ať jakkoli "mezi", ať jakkoli "neutrální", rozevírá fatální distanci. Náš vztah ke skutečnosti není bezprostřední. Úkolem filosofie stejně jako vědy je redukovat médium na minimum, zrušit je - právě proto, abychom pronikli k "poselství" věcí samých tak, jak se dává ”bezprostředně”.]

Médium v klasické tradici není neutrální slovo, nýbrž je to sama definice: definuje vědění vzhledem k určitému souboru předpokladů, který vědění ale pouze implikuje, přičemž tyto předpoklady utvářejí různé koncepce vědění, které jsou jen zdánlivě protikladné. K tomuto referenčnímu rámci pak odkazují typické otázky novověkého myšlení: co je danost a jak se k ní dostat (co jsou bezprostřední danosti?), co je "za fenomény"? atd.

Teze "medium is message" je především zpochybnění implicitních předpokladů tohoto klasického způsobu vědění.

2) Odkaz k nové definici reality: realita je pramen informací.

Realita = to, co nutí měnit modely, to, co falzifikuje hypotézy. Tezi "medium is message" pak odpovídají zcela nové modely "reality": cesta, a nikoli cíl cesty, je sama informace, hypertextová struktura, model Sítě, pluralita kódů. Instituce tlumočníka, průvodce a posla (od města k městu, od kraje ke kraji: seznamuje s tím, co je mimo hranice). Jistým shrnujícím modelem pak "komplexní systém" či "autopoietické systémy": fluktuace není pohyb kolem dané střední hodnoty, systém je otevřený, reaguje na okolí, ale své okolí si také utváří.

3) Jiné evaluaci média odpovídá jiná ontologie.

"Informace" je pojem právě tak matematicko-logický jako biologický. Tuto novou pozici a konfiguraci pojmu naznačují např. disciplíny jako kognitivní vědy anebo nové pojmy: metastabilita, "enactement" apod., jiné modely inteligence (dítě, které se z odposlouchávaných fragmentů učí mateřskému jazyku a ve zprvu zcela nespecifikovaném světě "objevuje" předměty, na které může ukazovat prstem). Anebo (Marvin Minsky): "Mind as a kind of society" (Mind = not an unified, homogeneous entity, nor even a collection of entities, but disunified, heterogeneous collection of processes). Mizí rozdíl mezi věděním a (smysluplným) jednáním: osvojování si světa (informování) "inkarnovaným setkáváním s konkrétnem" (F. Varela): "lived cognition"

Ta ontologie, která je adekvátní současnému myšlení elektronických médií, je ontologie procesů, a nikoli stavů či "objektů".

4) Ontologický statut "informace".

Cosi mezi "objektem" a "vztahem": informace = určitá konfigurace relací ve vztahu k jiným "informacím"; izolovaná informace není informací; informace je informací pouze tehdy, má-li určitou "hodnotu" pro nějakého uživatele. Informace a médium nejsou radikálně odlišné entity: médium je prostor informací v tom smyslu, v němž médium není nic jiného než informace a jejich virtuální vztahy a konfigurace; médium a informace jsou komplementární pojmy.

 

Comments





    visions :: homes :: register :: forgot password
kyberka  ars morta universum  Web Independant Manifesto